děčila za svoji ekonomickou stabilitu do značné míry právě prvotní akumulaci kapitálu, který získala v roce 1808, kdy Petr August Šlechta, jenž vezl 30 formanských vozů plátna do Benátek, byl v Alpách přepaden Napoleonovými vojáky a o své zboží oloupen. V podobných situacích obvykle ztrácejí lidé chuť k životu a pomýšlejí na sebevraždu. Šlechta také hodně riskoval, když po této události předstoupil v Ulmu před samotného Napoleona, kde měl pouze dvě možnosti: 1. přijít o život 2. získat mnohem více, než by za své zboží utržil na benátském trhu. Napoleon se totiž rád předváděl, dodržoval císařskou etiketu. Normální řešení případu bylo nemožné, císař musel mít vždy svoji císařskou pravdu, a kdyby v takovém případě Šlechtovi prostě jenom nevyhověl, vypadal by jako zloděj před člověkem, jehož měl zcela ve své moci. Šlechtovi bylo asi hodně zle, když se za takových okolností odvážil předstoupit před Napoleona. Ten se nacházel zrovna v dobré náladě a jeho císařský pardon byl velkorysý. Šlechta si odnášel nejenom hlavu na svých ramenou, ale ještě navíc desetkráte tolik ve zlatě a stříbře, než sumu, kterou by za normálních okolností utržil za své zboží v Benátkách. Před Napoleona se lidé totiž s podobnými žádostmi takřka neodvažovali předstupovat. O císaři bylo totiž známo, že dokáže povraždit tisíce lidí a to i takových, kterým dal předtím své čestné slovo. Císař trpěl totiž emocemi. Jakmile se mu začaly lesknout oči, třásli se vedle něho strachy i jeho nejvěrnější generálové, protože věděli, že je to předzvěst k velkému a nesmyslnému vraždění.
A tak si Šlechta přivezl do Lomnice prvotní kapitál, kterým bylo opět naloupené zlato a stříbro. Bylo sice naloupeno v Evropě, ale kdoví kde mělo svůj původ, zda to nebylo třebas právě něco z bohatství, které předtím získali obchodníci ze svých zámořských držav, kterak se tehdy česky a slušně říkalo obyčejnému drancování kolonií.
Tato prvotní akumulace kapitálu pak přinášela velké ekonomické zvýhodnění Šlechtově firmě a tlumila třídní diferenciaci lomnického obyvatelstva. Obrazně řečeno, u Šlechtu byli lidé vykořisťováni jenom jednou, zatímco v mnoha jiných podnicích museli ještě přispívat na prvotní akumulaci kapitálu podstatně většími částkami, což se nejmarkantněji vždy projevovalo vždy v dobách hospodářské stagnace, kdy kapitálově slaběji založené firmy musely více omezovat nebo na podstatně delší dobu přerušovat svoji výrobu.
Na toto téma by mohla být někdy později vypracována zajímavá studie, která by ukázala, jak hluboce taková "maličkost", jakou byla hromada zlata přivezená jedním člověkem do Lomnice nad Popelkou v r. 1808 ovlivnila a usměrnila život v našem městě.

 
 
 
Vytvořil:   Tomáš Sedlák.cz

Vyhledat