Hora Tábor u Lomnice nad Popelkou

Původně se tato hora jmenovala Chlum ( ze starogotského slova holm = hora) což dosvědčuje i stejné jméno vesnice Chlum východním směrem od vrcholku hory. Naše obyvatelstvo se hlásilo k odkazu mistra Jana Husa a tak až 15. a 16. století přineslo tomuto vysokému kopci biblické jméno Tábor.  Nový název se po nějaký čas stal dokonce i součástí jména města (Lomnice nad Popelkou hory Tábor  nebo Lomnice hory Tábor nad Pop.) Není vyloučeno, že se zbožné pouti na horu konaly ještě v předkřesťanských dobách, kdy se uctíval Svantovít a další slovanští bohové, ale první dochované písemné známky pobožností na hoře ukazují na to, že se zde příjjímalo pod obojí. V inventáři kostela lomnického z roku 1583 je popsáno 7 kalichů a o pátém z nich, stříbrném a pozlaceném je napsáno, že "dán byl na hůru Tábor od Matěje, poutníka z Prahy". Tento kalich však roku 1637 odnesla třicetiletá válka. Jezuita Burnátius doznává v Jezuitských zápisech, že poutníci za jeho mládí (asi 1585) na Táboře z poháru pili víno. O tom, že se na Lomnicku dlouho držela víra pod obojí a to i za času tvrdé katolické protiremormace svědčí kostelní účty. Od roku 1667 až do roku 1728 jsou v nich výdaje "za víno ke mším a pro komunikanty (ti kdo šli k přijímání). "

Katolická víra neúnavně vymýtala jiné formy křesťanství a pořádání poutí bylo jedním z mnoha způsobů, jak přivést lid  na pravou víru, hlavními aktéry byli Jezuité a Kartuziáni. Poutě konaly se s velikou slávou již v 17. století. což dokládají v mnoha knihách četné záznamy účetní - roku 1684 zaplaceny "Janu Parukáři 4 krejcary od vynesení bubnů na Tábor, při kterých se intrády na trouby ďály.".
Poutě získávaly stále více na oblibě, že kostel často ani nepojmul všechny poutníky a proto se kázalo i před ním. Roku 1750 byla vystavěna nová katedra před kostelem. Na hoře táborské se konaly i zádušní mše a pro tyto účely je doložená v roce 1717 koupě černého damaškového ornátu od jednoho Vlacha za 16 zlatých a 30 krejcarů.

Roku 1765 byly sepsány obětní věci, které "sv. krucifixu na hůře Tábor r. 1750 - 65 obětovány byly" za přímluvu a uzdravení. Byly to prsteny, dukáty, tolary, zlatníky a j. peníze tuzemské a cizozemské, střbrné křížky, oči, uši, ruce, nohy, stříbrná prsa, figury lidí a děťátek...

V roce 1751 kdy se konalo (snad) 400leté výročí založení chrámu na hoře, zúčastnilo se pouti přes 12000 poutníků. Během let 1871 - 76 dle zápisní knihy přijalo na Táboře svátost 22344 osob. Dne 28.06. 1813 navštívil Tábor císař František I.

K omezení poutí a jiných zbožností na Táboře  a nejen na něm přispěla vláda Josefa II., jenž zrušil Kartuziánský klášter ve Valdicích a významně omezil jezuitský vliv, zbožnému člověku však žádný pán nezakázal vykonat cestu za poznáním své duše nebo pro tělo, které touží po uzdravení a je-li na této pouti zázračný pramen tak jako je v případě křížovky, nebude nikdy touha poutníkova zastavena.

Pouť na horu Tábor se koná každý rok poslední sobotu a neděli o letnicích, což je vyvrcholení padesátidenní oslavy velikonoc, ale čekejte spíše světskou zábavu plnou kolotočů, tretek a frontu na teplé pivo.

Pověst o kříži Arnošta z Pardubic

Kolem roku 1350 první arcibiskup pražský Arnošt z Pardubic na cestě do Kladska zavítal i na naši horu a na památku toho vlastní rukou vyřezal kříž. To se neobešlo bez odezvy a ještě ve druhé polovině 14. století byla vystavěna dřevěná kaple, bohužel ale následující války jí nedaly dlouhého trvání a kříž byl raději do hromady kamení uchován, než aby padl do bezbožných rukou. Od té doby se na Táboře zjevovala světla a v zemi zvučely zvony.
O světlech a jiném podivenství se dozvěděli Kartuziánští mniši ve Valdicích, neotáleli a uspořádali procesí na posvátnou horu. Z hromady kamení vytáhli kříž Arnoštův a odnesli ho do svého kláštera, za to ale na Tábor přinesli nový kříž z fíkového dřeva, jenž byl vystaven na hlavním oltáři k uctívání poutníkům. Kartuziání na počest tohoto vzácného nálezu konali pravidelné každoroční poutě na horu až do roku 1782, kdy byl klášter zrušen.

Zajímavost:

O tom, že poutě na Tábor slavné byly svědčí i počet hospod v těsné blízkosti hory nebo na ní.  Přimo na vrchu vedl v roce 1885 hostinec Antonín Sezima a kousek od něj vlastnila od roku 1807 hostinec rodina Zajícova. Třetí známou hospodou byl takzvaný Hamburk nedaleko táborské cesty a s chutí do ní zavítala hlavně mladší generace tancechtivé mládeže z širokého okolí.


Čerpáno: J. J. Fučík: Adresář okresu Lomnického a další



Zobrazit místo Kostel Proměnění Páně na větší mapě

 
 
Vytvořil:   Tomáš Sedlák.cz

Vyhledat