Kostel sv. Mikuláše

Doba vzniku:  1781 - 1782

Autor: 

Materiál: 

Poslední oprava/restaurování: ?

 


Jakýkoli kostel je místem, kde by člověk měl hledat svoji víru a když ne v Boha, tak v sám sebe, protože on je jeho součástí. Ikdyž nejsem katolíkem, vždycky mě tyto stavby fascinovaly právě tím vnitřním klidem a v létě opojným chladem jejich zdí. Není ani potřeba kochat se jeho hodnotou stavební a jiným hmotným bohatstvím, stačí si sednout a rozmlouvat sám se sebou....o sobě. Škoda jenom, že pán Bůh když naděloval lidem důvěru, nepoučil je o její křehkosti a nebo poučil, ale lidská duše na to nedbala, neboť to ticho, mír a klid může poutník sledovat pouze za sklem, sednout si mu není dovoleno....co kdyby náhodou...

Naprosto plnohodnotná památka našeho města a jeden ze symbolů našeho náměstí

Historie:

Farní kostel se připomíná již roku 1354, k jeho přestavbě dochází roku 1505. Při ničivém požáru města v roce 1590 vyhořel. V roce 1767 chtěl farář Hekler postavit kostel pod nynější farou, ale veřejnost i radní chtěli, aby stál na náměstí. Farář nakonec upustil od svého původního záměru a tak roku 1781 začal se stavět  nový zděný kostel. Na stavbě s chutí pracovalo veškeré obyvatelstvo včetně dětí a tak již v roce 1782 byl kostel hotov. V týmtéž roce se započalo se stavěním oltáře, oken a kazatelnice a na den svatého Václava byl kostel vysvěcen. Do kostela byly s velikou slávou přeneseny ostatky sv. Constantia jako dar lomnické hraběnky Philipíny z Říma. V letech 1783-85 se dodělalo vyřezání oltáře, vymramorování kazatelnice a do kostela byly dovezeny varhany. 28.06.1786 vyhověl Královehradecký biskup Leopold ab Hay prosbám lomnického děkana Václava Heklera a 29.6. přijel, aby mohl kostel consencírovat. Za přítomnosti mnohého duchavenstva, panstva a široké masy lidí tak náš kostel získal jméno sv. Mikuláše. V roce 1849 opět ukázaly plameny svoji sílu a kostel přišel jak o vnitřní tak o vnější krásu. I díky tomuto požáru působí vt ěchto dnech kostel velmi stroze a jednoduše, za to však hrdě a bez pozlátek.

Popis:

Zděná pozdně barokní, jednolodní (orientovaná) stavba, vybudovaná na obdélném půdorysu, zakončeném při východní straně zúženým segmentově uzavřeným presbytářem s obdélně založenou patrovou sakristií. Objekt je zastřešen mohutnou sedlovou střechou s obloukovým zakončením (v závěru hřebene nad presbytářem je osazen vysoký jehlancový sanktusník). V sanktusníku je zavěšen původně renesanční zvon z roku 1591, přelitý roku 1756.
 

Interiér:

V kostelních zdech jsou zasazeny mramorové kameny Václava Štěpanického z Valdštejna (+1579) a Elišky z Martinic (+1605)

Zajímavost:

Ještě v roce 1652 byl kolem kostela původní hřbitov, ale díky švédskému drancování a moru nebyl schopen již více nebožtíků pojmout, a tak byl zřízen nový za městem.

Poznámka:

Václav Hegler byl beze sporu velmi prozíravý člověk, chápající plně běh a směr dějin, protože o několik měsíců později cisař Josef II. svými reformami stavbu kostelů sice nezakázal, ale nepovažoval ji za "správnou". Pane děkane Heglere děkujeme Vám.


Čerpáno: J. J. Fučík: Adresář okresu Lomnického
Tomáš Kesner, Roman Hedvičák: Kulturní památky Semilska (Obrazový seznam nemovitých kulturních památek)


 


Zobrazit místo Husovo náměstí na větší mapě

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Vytvořil:   Tomáš Sedlák.cz

Vyhledat