90 LET MĚSTSKÉHO MUZEA V LOMNICI NAD POPELKOU
založeného 27. listopadu r. 1891.
Nejvíce muzeí vznikalo v Čechách v souvislosti s přípravou Národopisné výstavy v Praze v r. 1895.
V té době, jak nám o tom píší pamětníci, přišly starožitnosti k nebývalé cti. Po venkově se hemžilo plno všelijakých překupníků, kteří často úskočně, jindy opravdu za velké peníze, se snažili získat malované truhly a skříně, staré obrazy, hodiny, knihy a rytiny, kroje, hliněné a cínové nádoby, cechovní památky, pečetě, formy na potiskování látek i perníkářské a vůbec všechno, co bylo považováno v té době za něco významněji promlouvajícího o našem českém národě a jeho slavných dějinách. Jako vždy, i tenkráte se našlo mnoho lidí, kteří si z toho vytvořili především dobrou živnost, takže většina předmětů se dostala do soukromých sbírek a mnohé byly vyvezeny za hranice.
Určitá část veřejnosti, která měla zájem o záchranu těchto památek, prosazovala zakládání muzeí. O lomnickém muzeu se začalo uvažovat v roce 1888, kdy učitel Josef Petrák získal některé starožitnosti, jež se svolením tehdejšího starosty Josefa Crhy uložil v místnosti vedle městské úřadovny. Bylo to tenkrát skladiště všeho možného, především registratura a archiv.
Později bylo nutné řešit otázku, kterak tyto předměty uchovávat, aby nechátraly. V přízemí radnice byly tehdy dva krámy, z nichž jeden patřil kupci Čapkovi, druhý pekaři Frant. Matouškovi. Na dveře jednoho z těch krámů pověsil majitel zasklené skříně se zbožím, jež byly asi 1,5 m vysoké, kolem 50 cm široké a jak říká učitel Petrák - nevalně hluboké. Protože se pro obchodní účely příliš nehodily, byly získány pro muzeum jako první muzejní vitríny. Ty však již nebyly zavěšovány na stěnu, ale položeny na dvě židle, předměty do nich narovnány a klíček svěřen učiteli J. Petrákovi. To byl začátek lomnického muzea. Již tenkrát, před rokem 1890 přicházeli první návštěvníci, aby si prohlédli první muzejní exponáty. Největší radost z nich měli Jan Raim, bystrý starožitník a písmák, který měl obchod v Nové Vsi nad Popelkou, a továrník Ignác Hornych. Jak předmětů přibývalo, bylo nutné jim zabezpečit větší prostor a lepší prostředí. A tak 27. listopadu na schůzi obecního zastupitelstva byl schválen návrh učitele Josefa Petráka, který byl v té době jeho členem, za úřadování náměstka městského starosty Františka Matouška v roce 1891, který zastával funkci starosty po zemřelém Dr. Aloisu Kabeláčovi (9.VIII. 1889), na zřízení Městského muzea v Lomnici nad Popelkou, které bylo zabezpečeno v prvním roce své existence v roce 1892 částkou 15 zlatých z obecního rozpočtu.
Od té doby začalo předmětů přibývat mnohem více. Národopisný ruch urychlil jejich příliv tak, že na okresní výstavce v r. 1894 zabraly dvě třídy chlapecké školy. Ve dvou vkusných skříních zhotovených truhlářem Antonínem Kazdou byly lomnickými ženami pod vedením slečny Heleny Martínkové, později provdané Kosinové, urovnány výšivky, zlaté a stříbrné čepce, holubinky, pleny, živůtky, starobylé nádoby apod. Ostatní předměty byly rozloženy po stolech. Ty instalovali opět studující Václav Knop, později profesor jakési sochařské školy v Sedmihradsku (nyní v Rumunsku) a Jan Kozák, řídící učitel v Budyni nad Ohří (otec známých muzejníků - Václava Kozáka, dlouholetého správce muzea v Železnici a Bohumíra Kozáka, ředitele Městského muzea v Lomnici nad Popelkou).
Později za starostování říšského poslance Josefa Doležala v letech 1894 - 1900 byla muzeu vykázána velké světnice ve 2. patře nad městskou úřadovnou v městské radnici. Prvním správcem lomnického muzea byl ustanoven učitel Josef Petrák, který ho v letní době otevíral každou neděli dopoledne pro širší veřejnost. Jak sám vzpomíná, záznamy o činnosti muzea, které v té době řídil, někde ztratil, takže se nedochovaly ani do roku 1924.
Ředitel měšťanské dívčí školy v Lomnici nad Pop. Jan Benda obohatil muzejní sbírky o geologicko-mineralogickou část.
Po odchodu učitele Petráka z Lomnice v r. 1909 se stal správcem muzea ředitel měšťanské školy František Černý. Ten složil za I. světové války z nedostatku místa většinu předmětů do beden, které potkal, jak sám sdělil Petrákovi, neblahý osud. Většina jich zmizela, zřejmě v poválečném údobí, jako tomu bylo ostatně i po druhé světové válce, kdy mělo opět lomnické muzeum oproti většině jiných muzeí velké štěstí, že na bezpečnost sbírek dbal od r. 1937 až do roku 1968 Bohumír Kozák. Doba nouze a různých reorganizací, které vždy po každé válce nastávají, bývá totiž vždy vhodnou příležitostí k rozkradení majetku, zejména pak spolkového apod.
A tak vykradeného a osiřelého muzea v Lomnici nad Popelkou se v roce 1924 ujal Okresní osvětový sbor.
Díky Josefu Janu Fučíkovi se však přece jenom v lomnickém muzeu zachovalo několik exponátů z doby jeho zakládání.
Nejvýznamnějším budovatelem sbírek lomnického muzea byl Bohumír Kozák, který byl jeho správcem téměř 31 let, od roku 1937 až do své smrti v březnu 1968.
Po jeho smrti působil rok ve funkci správce lomnického muzea s. Miroslav Samek, od 1. března 1969 nastoupil do funkce ředitele muzea, které se stalo od té doby profesionální institucí zabezpečovanou již ze státního rozpočtu, pisatel těchto řádek, František Novák, prom. geograf. Od 1. dubna 1981 působí v Městském muzeu v Lomni¬ci nad Popelkou dva pracovníci, vedoucí muzea F. Novák a samostatný odborný referent Lubor Mádr. Od 1. září 1980 došlo totiž k reorganizaci ve smyslu částečné integrace do svazku s Okresním muzeem v Turnově, kde je sídlo ředitele Okresního muzea, zatímco Městské muzeum v Lomnici nad Popelkou řídí vedoucí, s odborným začleněním samostatného historika.
Činnost Městského muzea v Lomnici nad Popelkou se v posledních letech více zaměřuje na vlastivědnou problematiku Lomnice nad Popelkou a jejího okolí.

 
 
 
Vytvořil:   Tomáš Sedlák.cz

Vyhledat