Třicetiletá válka na Lomnicku

Na začátku této dlouhé války byla opět víra a na konci se tato Bohem chvalná vlastnost proměnila v hon za penězi. Husitské války nevedly k žádnému ponaučení a přitom šlo z kraje také pouze o rozdílné vnímání křesťanských hodnot, v závěru ovšem přešel konflikt v bohapusté plenění a obohacování. Pro třicetiletou válku je toho důkazem vychvalovaný Albrecht z Valdštejna a kdo si myslí, že tento Pán byl patriotem, dobrodincem, bojovníkem a hrdinou je na velkém omylu...naopak. I on se vrátil (konvertoval) do lůna katolické církve, protože uměl počítat a jeho předvídavost byla vskutku mistrovská, ale to už předbíhám děj.

Budeme-li se držet pouze naší oblasti, tak musíme zmíňit  ALbrechta Jana Smiřického, majitele Kumburka a Hrubé Skály. Tento bohatý pán a přímý, aktivní účastník Pražské defenestrace vzal na svých statcích přes 1000 mužů, které ozbrojil a odkráčel s nimi do českého tábora před Plzeň. Je nepochybné že této cesty se zůčastnili i naši předkové. To všechno se odehrávalo ještě před pouhou šarvátkou na Bílé hoře, jež ovšem znamenala rozpoutání celoevropského konfliktu.

Po Bílé hoře se vlády ujal Ferdinand II. a z hodin dějepisu víme, že slova jako milost a odpuštění mu nebyla příliš po chuti. Tři čtvrtiny českého království byly zabaveny původním majitelům a doslova darovány cizákům (Němci, Vlaši, Španělé...). Majitelka panství Lomnického Eliška Žerotínská z Valdštejna byla sice nekatolického vyznání, ale díky tomu, že se nezúčastnila Stavovského povstání, ušla trestu, ovšem i tato dáma roku 1625 přešla na katolickou víru. V záznamech se dále dochovalo, že hejtman našeho panství Martin Tuhaňský z Branče musel roku 1629 složit 116 zlatých a 40 krejcarů rýnských, aby mu byl udělen pardon za to, že ke stavovskému vojsku poslal svého syna Viléma. Tento rod ale také nakonec musel svoji rodnou vlast opustit. Aby toho snad nebylo málo, přišla na Lomnicko další rána v podobě morové nákazy od července do listopadu 1625. Důvodem úbytku obyvatelstva nebyla pouze nemoc a válka, do roku 1629 se totiž museli naši předkové rozhodnout, zdali přijmou římskokatolické vyznání nebo opustí svá stavení. V té době bylo na Lomnicku kolem 90% vyznavačů podobojí a drtivá většina se rozhodla raději opustit domov, nežli zradit svoji víru a tak naše město přišlo o mnoho vzdělaných a majetných obyvatel.

Otěží války se ujmul Albrecht  Václav Eusebius z Valdštejna, člověk, jenž se vypracoval z chudého šlechtice na generalisimuse a pod tímto titulem ovládal téměř třetinu Čech. Neustále rozšiřoval svoji armádu a za vydržování vojsk dostával od císaře rozsáhlá území (císař nebyl schopen takto početnou armádu platit), která byla nakonec spojena ve vévodství Frýdlantské s hlavním městem Jičínem. 8. 12. 1627 založil kartuziánský klášter ve Valdicích a na vydržování mu věnoval kromě jiných věcí Kyje, Žďár, Ploučnici a Oujezdec. Majitelky našeho panství Apolénu a Elišku Žerotínskou z Valdštejna v podstatě donutil, aby mu panství lomnické postoupili, což museli učinit. Roku 1628 přikupuje k panství Skalskému a Troseckému čtvrtý díl Turnova a ves Holenice od Krištofa Sommerfelda. Konec jeho rozpínavosti učinila až chebská vražda v roce 1634.

V té době již naplno probíhala třetí fáze třicetileté války (válka švédská) a ta již na naše území udeřila plnou silou. Se Švédy a Sasy se zpátky do Čech vrátili i mnozí majitélé svých panství s vidinou toho, že získají zpět svůj zabavený majetek, ale po čase zjistili, že víra a náboženství se s válkou neslučuje. Nejprve se u nás při své cestě na bojiště usazovali cizí pluky (1635 - Poláci).  V lomnické městské knize  je zápis z roku 1637 kde je psáno, že Švédové vydrancovali kostel a odnesli si jeden kalich. Roku 1645 neměla Lomnice obecních příjmů, neboť Švédové opětovně přes Lomnicko přecházeli směrem do hor. Dle pověsti byla v těch dobách zřízena na zámecké věži korouhev, a na kterou stranu byla vystrčena, tam prý lid utíkal. Městská kronika z roku 1647 uvádí jak švédské vojsko napadlo lomnický zámek i město a že vše pobrali, hřebíky ze zdí i měděnce z kamen vytrhali, zvláště mnoho dobytka pobrali a sebou vzali.  Je doloženo, že švédská vojska obsadila Lomnici 3x (1635/45/47)

24.10.1648 Vestfálským mírem končí nejdelší válečný konflikt na našem území, ale dochází ke stupňování tlaku na ty, kteří nejsou katolického vyznání. Lid tedy nejen že schovával poslední obilná zrnka ke své obživě ale musel skrýt i svoji vlastní víru. Doba temna udeřila.

Poznámky:

Dokladem toho, že naše předky nešetřili nepřátelé ani císařští je zápis v Košovské gruntovní knize, kde je zaznamenáno že krčma na Podhájí (nynější hostinec na Košově) pana Jiřího Vodičky byla roku 1635 celá zpustošená a od lidu vojenského jak nepřátelského, tak J.M. císařského zloupenou a vadrancovanou.

 
 
Vytvořil:   Tomáš Sedlák.cz

Vyhledat