Historie náboženství v Lomnici nad Popelkou

Od prvopočátků lidstva se člověk nebránil věřit v Boha a spatřoval ho v mnoha tvarech,slovech a jiných podobách. Na Lomnicku v tomto ohledu hrál hlavní roli vrch Tábor, kde jsou doložené slovanské vykopávky. Můžeme se tedy domnívat, že prvními uctívanými Bohy mohl být slovanský Svantovít a další. S nástupem křesťanství vznikají zpočátku dřevěné kostely, příběhy a zázračná uzdravení, dávající impulz ke konání zbožných poutí.

Když se dokončila přestřelka na Bílé hoře (1618), byla ještě většina obyvatel Lomnicka nekatolická. Stále se četly Husovy nebo Lutherovy texty a přijímalo se podobojí. Důkazem toho byl název našeho města mezi lety 1583 až 1680 "Lomnice nad Popelkou hory Tábor". Rokem 1627 nastupuje násilná reformace, jejímž cílem bylo mít v zemích Koruny České pouze jedno katolické náboženství. Ten, kdo se nechtěl vzdát své víry, musel opustit zemi. První etapu však zastavily události třicetileté války, ovšem v letech 1650 - 54 nastala mnohem ostřejší druhá fáze reformace. Lidé všech stavů opouštěli zemi pro svoji víru, sebou si mohli vzíti sice pouze ošacení, ale po dlouho trvajících válkách a opakujících se epidemiích se mnohdy i rádi zbavily zbýdačených statků. Nová nebo pokatoličtěná vrchnost si dobře uvědomovala, že tímto přichází o pracovní síly, které nemá naději nahradit, došlo tedy k opatření, jež zabraňovala pod nejtěžšími tresty svévolnému opuštění domova. Začala násilná rekatolizace, která byla velmi dobře organizovaná. Vedly se seznamy lidí, kteří se obrátili na katolickou víru, ale i seznamy, které ukazovaly druhou stranu mince.

V zápiscích jezuitských vypravuje Jesuita Ignác Joannides, že roku 1628 chodíval s P. Mat. Burnatiem také na horu Tábor. Tito činitelé (a nejen oni) se výraznou měrou "zasloužili" o to, že mnoho duší bludných spatřilo "pravé" světlo víry a došlo tak k nápravě, ač už nenásilnou formou nebo pomocí mučení. Druhá možnost se obyčejně vykonávala ve městě Jičíně nebo na hradě Veliš. Další známou postavou byl Jesuita P. Stephanides, který byl roku 1652 povolán na Vrchlabské hrabství hraběte Morzina. Na vrchlabsku pak bylo obráceno na pravou víru 2800 duší, v Rohozci a Smržovce 756 a v Semilech přistoupilo ke katolictví 1085 lidí. Dle zprávy reformační komise bylo na Lomnickém panství r. 1650 684 nekatolických poddaných, dle zprávy děkana Rigiusa r. 1652 bylo zde již 493 katolických dospělích, 77 dětí a 114 nekatolíků. 

O tom, že Morzinové (jako všechny "naplavené" rody mysleli tuto změnu vážně, svědčí tyto řádky jejimž pisatelem byl r.1690 hrabě Rudolf z Morzinu: "Že však až posavad veliká neúcta Boha zde se spatřuje, lidí málo do chrámu Páně a ještě ne v čas a nepořádně se najíti dává, aby tíž páni páterové samotným a prázdným stolicím mše sv. nesloužili a kázání slova božího činiti nemuseli, tedy se přísně a dokonale poroučí, aby od dnešního dne lidé obojího pohlaví, obzvláště osoby radní a cechové k službám božím po učiněném pulsu se scházeli, uctivě a vážně slova božího poslouchali a Pánu Bohu se modlili. Osoby pak radní ty mají v počestném obyčejném obleku, totiž v pláštích se scházeti, aby od jiných rozeznati jsouce, patrný příklad nábožnosti na sobě dávali. To jeho hraběcí milost dokonale chtíti a poroučeti ráčí..."

Pro silnější podporu v boji proti kacířům docházeli na rychty krajské patenty o přijímání svátosti, návštěvách kostela a další nařízení. Třeba roku 1715 bylo nařízeno, aby se denně 15 minut zvonilo klekání, věřící měli po tuto dobu pokleknout, ať jsou kdekoli a modlit se k poctě 5ti ran Krista Pána 5 Otčenášů a 5 Zdrávasů. 

V letech 1715-36 bylo dokonce nařízeno pátrat po toulavých kacířích a jejich příbuzných. Roku 1733 se nesmělo v čas bohoslužeb provozovat pohostinství, všechny hostince a výčepy tak musely být zavřeny a dobytek v tuto dobu mohli pást jenom staří lidé. Je nutné poznamenat, že v této době náležely k farnosti lomnické Bělá, Svojek, Olešnice, Valdice, Bystrá a Ćikvásky. 

Zaplať Bůh i přes ukrutnosti papeženců se lidé potají scházívali a ctili své vidění Ježíše Krista. a 13. 10. 1781 se Tolerančním patentem dočkali znovuuznání své víry jako právoplatné. Jenom v Podkrkonoší se přihlásilo k protestantskému učení na sto rodin a mnoho rodin se navrátilo z vyhnanství do svých statků.

V dnešních dnech je v Lomnici nad Popelkou křesťanství hlavním náboženstvím. Největší zastoupení má katolictví a k dalším proudům patří Jednota bratrská, Církev československá husitská a Svědkové Jehovovi

 
 
Vytvořil:   Tomáš Sedlák.cz

Vyhledat