Stručná historie města Lomnice nad Popelkou

Pravděpodobně během 12. století se v naší oblasti usazují slovanští kolonisté a jako první souvislý celek můžeme považovat ves Lomnici.  První zmínka o Lomnici je v Dalimilově kronice z roku 1232 (správně je ovšem 1242) kdy se lomnickým podařilo chytit  tatarského zvěda a za tento čin dostali od krále Václava I. Košíkové z Lomnice do svého znaku ve zlatém poli vlevo hledícího válečníka, držícího v levici oštěp a v pravici sekeru (tento znak si nedochoval původní podobu). Nejdéle okolo roku 1400 bylo se svolením královským založeno město Lomnice a od těchto dob se i původní vesnici, jež ležela nedaleko říkalo Stará Lomnice.

Albrecht z Lomnice rodem z Valdštejna je prvním doloženým vladařem našeho města

Z latinských zápisů v konfirmačních knihách (záznamy o obsazování uprázdněných církevních beneficií) během let 1354 - 1430 a v soudní knize města Jičína (1361 - 1407) se můžeme dočíst o městu Lompnicz. V roce 1397 získávají zpět do svého držení tvrz a město  Košíkové z Lomnice (předtím jí drželi po nějaký čas Valdštějnové). V roce 1417 byla lomnická tvrz dobytá královskymi vojsky stejně jako soudení hrad Bradlec, ale Václav IV. nakonec vzpupné šlechtice vzal na milost.
V roce 1437 daroval císař Zikmund svému přivrženci Hynkovi Krušinovi z Lichtenburka a na Kumburce tvrz Lompnici s poplužím, rybníky, lesy, chrastmi, potoky, s městečkem i Starou Lompnicí, s lidmi a se všemi vesnicemi k tomu příslušnými jemu a dědicům jeho budoucím dobré vůle k svobodnému užívání. Nebyl to žádný konfiskát, ale královská odúmrť po meči vymřelém rodu Košíků z Lomnice. Jenomže podle práva náleželo panství vdovám po Janu a Benešovi Machně z Riesenburka a Kateřině z Bergova. Dcera paní z Bergova  Škonka se vdala za Aleše ze Šanova. Roku 1462 je tento nižší šlechtic  uváděn jako majitel tvrze Lomnice s městečkem, Staré Lomnice, Stružnice, Skuhrova, Rváčova, Košova, Chlumu, dvora Bezděčína, poustky Pasířovské a Koblihovské, vsi hluboké a hradiště Kozlova. O dvacet let později je psán jako  majitelem Jan Černín.

V roce 1526 Jan Bělský prodal panství Vilémovi z Valdštějna na Štěpanicích a jeho syn  Václav Štěpanický z Valdštejna s chotí Eliškou z Martinic se stávají významnými pány v dějinách Lomnicka. Za jejich vladaření dostalo město právo varné a hrdelní. Václav z Valdštejna sjednal  lomnickým u krále Ferdinanda I. roku 1561 obdarování, jež znamenalo možnost pořádání třech výročních městských trhů "druhý čtvrtek v postě, třetí sobotu po Veliké noci a třetí na zejtří sv. Máří Majd., vždy s 8 dny pořád sběhlými". Po smrti Václava z Valdštejna se panování na svých statcích ujala oblíbená vdova Eliška z Martinic. Jedním z mnoha dobrých činů je třeba uvést založení špitálu (pod kostelem) v roce 1580.

V neděli na den sv. Máří Magdalény 1590 vypukl ve městě velký požár, za jeho oběť padl kostel, radnice s cennými knihami a nespočet domů. O dvacet let později opět vyšlehly plameny, ale o tomto druhém požáru městská i farní kronika mlčí. Zmíňka o tomto neštěstí je uvedená v pražském archivu, kde je uvedeno že popelem lehlo 24 domů. Ještě před druhým požárem v roce 1606 dochází k důležité středověké události, kdy kromě jiného potvrdila Apolena Šternberková z Valdštejna a na Lomnici našim měťanům právo na obchod solí. Toto potvrzení přišlo poté ještě v roce 1630 a 1692.

Samostatnou a smutnou kapitolou v historii Lomnicka je třicetiletá válka, během níž došlo k výraznému poklesu obyvatelstva, ale i statků. Během této války se vlády na panství ujímá Albrecht z Valdštejna, po jeho zavraždění se majetek navrací zpátky Elišce Žerotínské z Valdštejna. Roku 1654 prodal její synovec Jan Viktorín z Valdštejna celé panství jeho hraběcí milosti Janu z Morzinu. Tento původem italský rod, jež si získal slávu a hrabějící titul na bojišťích 30leté války a na Lomnicku vládl až do roku 1796. Za Karla z Morzinu  byl vystaven r. 1737 "kamenný" zámek a o dva roky později vznikl Karlov.

Rok 1775 byl ve znamení selských bouří a jedna taková přišla směrem od Nové Paky. V Lomnici se vedrali rebelové do zámku, rozbili veškerý interiér, vylámali mříže a na úřednících násilně vymohli úpis, který by znamenal zrušení roboty. V  pivovaře pak vypili mnoho sudů a pekařům ve městě nadělali také značné škody. Jak dopadla tato vlna selské nevole, která dále pokračovala, posílena lomnickými už není naše historie. Víme jenom, že škody na zámku přesáhly 35000 zl.

Morzinům brzy došli potřebné peníze  a tento stav byli nakonec nuceni řešit prodejem panství trutnovskému obchodníkovi Ignáci Falgovi, jehož syn roku 1834 prodává Lomnici dalšímu "nečeskému" rodu Rohanů. Rohanové patřili svým významem mezi přední francouzské šlechtické rody, ale revoluce je donutila opustit jejich domovinu. Za jejich vlády došlo sice k podpoře zdejšího panství, ale jejich hlavním sídelním místem byl Sychrov a třicet kilometrů vzdálená Lomnice měla spíše druhořadou roli. Je ovšem třeba zmínit, že díky nim se můžeme dodnes kochat neogotickou podobou radnice, renovací vyhořelého kostela a velmi hodnotným a dodnes podceňovaným krajinářským  komplexem v okolí rohanského zámečku. Rohanové si panství udrželi až do roku 1945, kdy jim bylo na základě dekretu č. 12/1945 Sb.zkonfiskováno. Významnou událostí bylo zbudování sítě cest, protože naše panství zatím neprotínala žádná železniční trať. Roku 1837 došlo k výstavbě silnice Lomnice - Semily a v roce 1855 byla vybudována silnice vedoucí do Libštátu k železniční trati. Za vlády Rohanů došlo k dalšímu ničivému požáru města, 29.08.1862 si plameny vzaly 41 domů, včetně radnice. Prvního vlaku se město dočkalo až 01.06. 1906 zřízením trasy Stará Paka - Lomnice. Rozvoj komunikací přispěl i k výraznému nárůstu průmyslové výroby a obchodu. Není tedy náhodou že krátce po těchto událostech se stala Lomnice významným industriálním městem celého podkrkonoší. Majitelé lomnických fabrik se plně zapojovali do veřejného dění města, zakládali spolky, financovali všem prospěšné stavby a svými činy zviditelňovali naši obec.

V roce 1921 došlo k připojení obce Stará Lomnice k městu Lomnice nad Popelkou.

 
 
Vytvořil:   Tomáš Sedlák.cz

Vyhledat